Základ víry

Jediným zdrojem, dokonalým základem, jedinou směrnicí víry, učení a života je Písmo Svaté. Bůh ve Starém Zákoně skrze Své proroky a v Novém Zákoně skrze apoštoly všechno řekl. Bible je uzavřené Boží svědectví, k němuž, tak jako k závěti, nesmí být nic přidáno.

Svobodná lidová misie Krefeld se odlišuje ode všech církví vzniklých v uplynulých evangelizačních probuzení, která byla Kristově církvi od reformace darována. Všechny založily vlastní sbory a zorganizovaly se do jednoho svazku. My předkládáme zvěstováním zjeveného Slova celou radu Boží, která je potřebná k dokonání církve. V tomto smyslu má být poslouženo všem stávajícím sborům – všemu Božímu lidu bez ohledu na konfesní příslušnost. Z tohoto zvěstování nevznikají opět sbory, které by byly podřízeny krefeldskému misijnímu centru, nýbrž výsledkem musí být a bude příprava církve Ježíše Krista, kterou On sám odevšad vyvolává.

Naše společenství v žádném případě nehlásá, že jedině u nás je spása, ale jako část té »Ecclesia« má tvořit živou církev živého Boha se všemi Božím Slovem ven »vyvolanými« a »vyvolenými«. Neodvolává se na žádného člověka jako na svého zakladatele, ale je pokračováním a dalším vedením předcházejících probuzení skrze Ducha Božího s tím cílem, že Pán sám staví a dokoná Svoji církev.

Zvěstování Slova ve spojení s věčně platným evangeliem Ježíše Krista působí podle Svatého Písma vždy dvojnásobně: Zaprvé je člověku zvěstován soud, totiž právoplatné odsouzení kvůli všem přestoupením Zákona, kterých jsme se jako lidé, kteří jsou ztracení, dopustili. Zadruhé víra, která přichází z kázání Slova, je Boží silou, která způsobuje záchranu duše a plné ospravedlnění před Bohem toho, kdo se Božímu rozsudku podřídí.

Ospravedlnění hříšníka ale neznamená ospravedlnění od hříchu. Jenom kdo přijme nabídku Boží milosti pro sebe osobně, prožije záchranu a může své povolání a vyvolení utvrdit. Kdo to odmítne, bude odmítnut. Kdo to nepřijme, nebude přijat.

Svaté Písmo je jednoznačné ve všem, o čem svědčí. To, co se o něm jen říká, je mnohoznačné. Proto z lásky ke zjevené pravdě Slova rozhodně odmítáme každou interpretaci.

Jen to, co v Novém Zákoně písemně zanechali apoštolové je skutečně »učení apoštolů«. Jenom to, co Bible skutečně svědčí, je »biblické«. Jen to, co pochází od samotného Krista, je »křesťanské«. Odmítáme usnesení různých koncilů jako dodatky a falšování originálního Slova, vzniklá v průběhu dějin kostela.

Víra v jednoho pravého Boha, kromě Něhož není jiného, a který se zjevil ve své rozmanitosti jako Stvořitel, Zachovatel, Zachránce, Král a Soudce atd., je pro nás závazným základem naší víry.

Nikajsko-kaldejské vyznání víry odmítáme celé jako nebiblické. V něm lze číst mimo jiné: »… Boží jediný Syn, který se z Otce narodil než byl svět, Bůh z Boha, Světlo ze Světla, pravý Bůh z pravého Boha, narozený, nikoliv stvořený, s Otcem ve stejné bytosti …« Pro narození Syna v nebi, kterého měl porodit Otec, neexistuje žádné biblické místo, které by to jen naznačovalo. To pravé apoštolské vyznání víry je napsáno jedině v Bibli. V dogmatických dějinách jsou kostelní vyznání.

Bůh je jeden. Nejsou tři – všemohoucí, vševědoucí a věční, ne tři si dělí všemohoucnost, ne tři jsou jednotní, nýbrž ten Jeden, všemohoucí a jediný Bůh, který se od počátku času projevoval rozmanitými způsoby, se zjevil v Nové Smlouvě k naší záchraně jako Otec v nebi, na Zemi v Synu jako Emmanuel = »Bůh s námi« a skrze Ducha Svatého. Ten »Syn« byl zaslíben v celém Starém Zákoně. ON je ten Bohem zplozený a narozený z Marie, Spasitel zjevený v těle, »Prvorozený« mezi mnohými bratřími. Skrze Jeho zástupné utrpení a umírání byli všichni synové a dcery Boží smířeni se svým Otcem v nebi. Skrze kázání evangelia o Ježíši Kristu jsme my, lidé, seznámeni se spásou Boží, takže můžeme osobně prožít spásu. Tak prožije člověk své obrácení – změnu mysli, že opustí širokou cestu, je vnitřně obnoven a skrze Slovo a Ducha znovuzrozen k nové naději.

Bůh stvořil člověka k Svému obrazu ke společenství s Ním. Vztah mezi Stvořitelem a Jím stvořeným člověkem byl narušen pádem do hříchu.

Pád do hříchu byl způsoben svedením, ze kterého vzešlo semeno. Proto Pán přímo po pádu ustavil nepřátelství mezi oběma semeny a Evu odsoudil k rození dětí s bolestí.

Ve stejné souvislosti bylo dáno první zaslíbení ohledně Mesiáše, který přijde jako »Boží Semeno« skrze ženu a zlořečenému hadu rozdrtí hlavu.

Na začátku přirozeného stvoření Satan strhl svedením Evy a přestoupením Adama lidstvo k pádu do hříchu a tak získal vliv a moc nad vším stvořením, které odděleno od Boha, bylo nyní kvůli neposlušnosti a přestoupení uvrženo do smrti.

Na počátku nadpřirozeného stvoření Bůh padlé lidstvo Satanu vytrhl skrze druhého Adama, když zastínil Marii, a tak se skrze zplození z Ducha narodil Syn Boží do tohoto světa, aby napravil škodu spasením a smířením, a opět obnovil společenství s Bohem.

Tajemství spasení ztraceného lidstva spočívá v tom, že Spasitel sám jako Slovo, které bylo na počátku, byl učiněn tělem, tedy cele člověkem, aby ve Svém masitém těle mohl zemřít, a přemoci peklo a smrt skrze vzkříšení. Protože pád do hříchu se stal v mase a krvi, tak i záchrana padlého lidstva se nutně musela stát skrze Spasitele v Jeho masitém těle, který Svou svatou krev, v níž byl Boží život, prolil na kříži Golgaty.