Vodní křest

Podle příkladu apoštolů jsou křtěni jen ti, kdo uvěřili podle slova vzkříšeného Pána: „Kdo uvěří a pokřtěn jest …“ To se děje jednorázovým ponořením, jak se to provádělo v prvních staletích po apoštolech. Pokropení nebo polévání odporuje každému biblickému základu a pochází z epochy nuceného pokřesťanšťování – a tak je to ještě dnes, protože vlastně také kojenec, kterého se nikdo vůbec nemůže ptát, je k tomu donucen.

Petr, muž té první hodiny, Bohem zplnomocněný, ve dni založení novozákonní církve pod vedením Ducha Svatého řekl: „Pokání čiňte a nechte se jeden každý z vás pokřtít na odpuštění vašich hříchů, a tak obdržíte dar Ducha Svatého …“ (Sk.2:38), neboť: „… aby bylo kázáno ve jménu jeho pokání a odpuštění hříchů mezi všemi národy …“ (Luk.24:47). Křtem ten, kdo uvěřil, svědčí, že přijal odpuštění hříchů a nechává se jako na potvrzení v poslušnosti pokřtít.

Tak to kázali apoštolové, také Filip a Pavel, a misijní příkaz z Mat.28:19 doslova splnili. Oni neopakovali ten úkol jako formuli, ale pochopili, že se jedná o to jméno novozákonní smlouvy Ježíš, ve kterém se jediný Bůh zjevil jako Otec, Syn a Duch Svatý, a ve kterém jedině je spása Boží. Neboť tak Pán přikázal: „… a křtěte je na jméno Otce, Syna a Ducha Svatého.“ Bůh je Otec, ale to přece není jméno. Syn rovněž není jméno, ale to, co On je. A právě tak Duch Svatý není jméno, jsou to označení. To jméno Otce, Syna a Ducha Svatého, do kterého má být křtěno, je Pán Ježíš Kristus. To je pravé učení a praxe apoštolů. Tak všichni v původním křesťanství byli pokřtěni na jméno Ježíše Krista a jak to potvrzují i církevní dějiny, ještě dlouho po čase apoštolů.